Pokud i vy někde pracujete, máte samozřejmě mimo mzdy nárok i na určité volno. Nikdo vás nemůže nutit, abyste pracovali nonstop celý produktivní věk nebo dokonce ještě déle. Nebo vás tedy někdo do něčeho takového sice nutit může, ale vy to nemusíte akceptovat. Na dovolenou máte nárok. Na rozdíl od důchodců a nezaměstnaných, kteří na ni nárok nemají, ale kteří ji ani nepotřebují, protože mají i bez ní volna dost a dost.
A když už na dovolenou nárok máte, jsou i zde jistá pravidla. Třeba to, že přinejmenším její jasně danou část musíte dostat vcelku. Nelze vám ji rozkouskovat celou na jednotlivé dni nebo dokonce jenom části dní, jak by se to zaměstnavateli mohlo hodit třeba v případě, že někdy zrovna dojde práce.
A když už tak máte aspoň několik dní volna v kuse, měli byste si toto co nejlépe užít. Protože od toho tu dovolené jsou. Neměli byste asi jenom tak sedět doma a čekat na to, až se zase budete muset vrátit do práce.
A jak se taková dovolená tráví? To je individuální. Někde se během ní věnuje tomu, jiný zase onomu, někdo tam a jiný onde. To záleží na tom, co se člověku zamlouvá, a samozřejmě bohužel i na tom, co si může dovolit.
Někdo setrvává o dovolené ve městě, někdo raději zamíří na venkov nebo třeba i do naprosté pustiny, někdo je spokojen s pobytem v naší vlasti, zatímco jinému je sympatičtější pobyt v cizině. Někdo tu stoupá v horách k výšinám, zatímco jiný jde spíše dolů ke dnu někde u vody, někdo se radši opaluje na letním slunci, zatímco jiný se kouluje, sáňkuje nebo lyžuje v zimě, případně si užívá půvabů jara a podzimu.
A každý už si v dnešní době přijde na své. Pokud to samozřejmě zvládne financovat. A právě proto náleží dovolená jenom lidem, kteří pracují. A kteří by si na ni svou prací měli vydělat. Měli by, ale někdy se jim to nedaří. Což už by ale byla jiná kapitola. Méně radostná než představa vytoužené dovolené.