Lidé dokážou vést normální a nadmíru spokojený život, ve kterém jim nic neschází, to ale jedině tehdy, když jim neschází fenomén zvaný peníze. Ti, kteří si dokážou vydělat dost na to, aby zaplatili za všechno, za co se zaplatit má, mají všechno, na co si jenom pomyslí, a pokud jsou tito podnikateli, nemusí si dělat těžkou hlavu ani se svojí firmou.
Jenže veškerá spokojenost se životem končí, jakmile začnou peníze docházet. A když je jich potom už opravdu málo, začíná být zle. Protože se musí oželet nejprve to, co se dá postrádat, pak to, bez čeho se dá život aspoň nějak přetrpět, a nakonec už by se měl člověk obejít i bez toho, bez čeho se dost dobře obejít nedá.
A to zkrátka nejde.
Jenže co naděláme, když peníze nejsou a v dohledné době ani nebudou, že? Vyčarovat se tyto nedají, na ulici se neválejí a sotva nám někdo movitější tyto poskytne z dobroty svého srdce.
Řešení ale naštěstí existuje. Když už si někdo na dostatečné peníze nepřijde sám, může si je do doby, než zase bude lépe, aspoň vypůjčit. A možností, jež se u nás v tomto ohledu nabízejí, je dost a dost.
Jenže navzdory četným nabídkám různých půjček není často zase až tak dobře, jak by se mohl někdo domnívat. A sice proto, že půjčku dostanou jenom ti, kteří dokážou adekvátně zaručit její pozdější splacení. A v tomto ohledu bývají poskytovatelé půjček skutečně nekompromisní. Banky chtějí vědět, kolik si žadatel vydělává a jak vypadají jeho registry dlužníků, a běda tomu, kdo nesplní nastavené parametry, kdo není bonitní.
A proto je často rozumné, když se zvolí coby pomoc člověku v tísni americká hypotéka bez dokládání příjmů. U té totiž stačí mít na splátky a zaručit se za vrácení všech půjčených peněz zástavou nemovitosti a pak už člověk dostane to, co potřebuje. Tedy peníze, s nimiž zvládne zlé časy. A to dokonce náramně výhodně.
